Po získání prvních zkušeností se stavbou velkých bojových lodí a na základě proběhlých zkoušek došlo ke změně taktických dispozic loďstva, jejichž výsledkem byly bitevní křižníky, podstatně mobilnější a obranyschopnější než daleko větší dreadnoughty.

Třída Belerophon představovala první krok tímto směrem, byla ovšem přijata s jistými rozpaky, neboť přes instalaci nejvýkonnějších dostupných systémů nebyly tyto lodě tak výkonné, jak se předpokládalo. Na vině byla příliš malá hmotnost, prakticky poloviční oproti dreadnoughtům, a s ní spojené malé rozměry, neumožňující zástavbu rozměrných výkonnějších systémů. Lodě mají sice velmi výkonnou elektroniku a jejich stealth hodnocení je vynikající, z čehož plyne obtížná zjistitelnost a zasažitelnost z větších vzdáleností, avšak ofenzivní možnosti jsou omezeny malou zásobou zbraní s dalekým dosahem, což znemožňuje plně kvality stealth systémů využít. Přesto se v průběhu bojů prokázala platnost této třídy, především za bitvy o Columbii, během níž byl prototyp třídy těžce poškozen a bylo nutné nařídit opuštění a zničení lodi.

Vzhledem k nedávno získaným zkušenostem se připravuje výrazný upgrade těchto lodí - jde především o vybavení kvarkovými děly třetí generace s vyšším dostřelem, což umožní zůstat lodi během boje v bezpečné vzdálenosti a lépe tak využít svých krycích systémů.