Obyčejné supravodivé generátory magnetického pole určené k rozptylování intových svazků jsou nejprimitivnějším obranným systémem, nicméně jimi disponuje každá současná loď, protože výrazně pomáhají omezit hrozbu plasmových děl nebo slunečních erupcí.
Nebo též deflektorní, nejběžnější způsob obrany před energetickými zbraněmi, a to jak čistě paprskovými (masery, lasery, grasery), tak částečně i před ionto-plasmovými. Je založen na principu elektromagnetické interference generované štítovým polem, což umožňuje zcela rozptýlit energii svazku záření. Účinnost nicméně poměrně rychle klesá spolu s tím, čím více je takový paprsek soustředěný, proto na bližší vzdálenost poskytuje před zníměnými zbraněmi malou nebo žádnou ochranu. Integrite pole je navíc každým zásahem porušena (to je ještě výraznější při zásahu částicovou zbraní) a jeho obnova trvá poměrně dlouho.
Původně byly označovány jako "přetěžovací". Umožňují absorbci energie výstřelu a jeho převedení do primárního energetického systému lodi. Dosud údajně jediná jimy vybavená loď byla GRSS Hvězdný poutník kapitána inženýra Sparrowa a jejich princip je neznámý, předpokládá se ovšem, že jejich technologie musí být založena na kombinaci působení EMG a gravitační interakce. Během bitvy o Columbii se zjistilo, že křižník rasy Sidhe, který se jí účastnil na straně lidí, je touto velmi účinnou obranou vybaven.
Poslední aplikace umělé gravitace, jíž nyní disponuje pouze GR. Jde zřejmě o přímé pokračování tak zvaných gravitačních vychylovačů, které umožňuje vytvořit intenzivní lokální zakřivení, ohýbající a rozptylující svazky záření i plasmy. Tento štít bude patrně schopen odolat i útoku kvarkovým dělem.
Malé řízené střely většinou bez hlavice, s vyspělým navigačním systémem, vysoce výkonnou fúzní pohonnou jednotkou, umožňující dosahovat zrychlení až dvaceti tisíc g nebo i víc a schopné účinného manévrování i při plném zrychlení. Představují první linii obrany proti řízeným střelám, které zasahují na vzdálenost několika set tisíc kilometrů. Existují i varianty s hlavicemi, většinou kumulativními fúzními nebo explozivními vyvolávajícími EMI, mající spálit řídící okruhy útočících střel.
Pulsní lasery (někde grasery) s poměrně malým výkonem, avšak schopné pálit v extrémně krátkých cyklech a bleskově měnit zaměření cíle. Jejich jediným úkolem je likvidace řízených střel ve druhém obranném pásmu, jež se obvykle pohybuje uvnitř oblasti vymezené poloměrem půl světelné vteřiny. Vyspělé systémy řízení palby spolu s moderními lasery s krátkým nabíjecím cyklem mohou za optimálních podmínek zničit až šedesát cílů za jednu vteřinu. Bojová výkonnost, jak bylo ověřeno během války o New Sweetwatter, je zhruba pětinová.
Poslední pásmo aktivní obrany lodí GR, která jediná tímto systémem disponuje. Jde o systém emitující kužel gravitačních sil schopný vyvinout tah až 1,8 MN, což při hmotnosti hlavice okolo 800 kg znamená protizrychlení okolo dvou set třiceti g. Vzhledem k tomu, že toto zrychlení začíná působit okamžitě, dojde buď k odchýlení hlavice ze směru nebo k jejímu zničení, nejčastěji k obojímu. Jde také o nejúčinnější známý systém protitorpédové obrany.
Zastoupení systémů v obraně hlavních složek jednotlivých flotil