U.S.S. Avanger

    DEMILITARIZOVANÁ ZÓNA, SD 74 102.1
    Boj skončil. Hlavní obrazovkou Ren sledoval jednu ze svých bitevních lodí, Pottomack třídy Prometheus, jejíž sekce se znovu spojovaly do jediného plavidla. Opodál plul prázdnotou těžce poškozený trup Akiry, zbavené energie, a u něj se vznášely dvě záchranné lodě.
    Bitva byla krátká a urputná, ale nevyžádala si tolik obětí, kolik se Ren obával. Koneckonců měl na své straně převahu a výhodu překvapení a navíc Cardassiané s ním jednali s vyloženým respektem. Samozřejmě popírali, že by ten sklad v Demilitarizované zóně založili po podepsání dohody s Federací, ale také jí ho nechtěli odevzdat. Po celou dobu jednání Ren cítil jejich nervozitu. Dobře věděli, že od bitvy u Talhon Nebula létá většina posádek Flotily doslova s prsty na spouštích, alespoň v této části vesmíru, a navíc nechtěli dráždit bajoranského kapitána transwarpové lodi vybavené takovým arzenálem, že mohla snadno rozsekat na kusy pět z jejich křižníků. Ale když Ren neustoupil ve svých požadavcích, rozhodli se zahnat jeho lodě s použitím síly. Nemohli tušit, že kromě samotné Enterprise, jednoho Prometheu a dvou lodí třídy Akira má Ren v systému ještě tři další bitevní plavidla, zamaskovaná a schovaná pod talířem své lodi. Invander, Vanguard a Tekumseh se tak zjevily jako dokonalé překvapení a zvrátily převahu na stranu Federace. Ren se usmál, i když nepříliš vesele. Bylo to poprvé, co Flotila nasadila tyto podstatně vylepšené, větší a silnější Defianty, označované jako třída Intruder, jinde než hluboko v betakvadrantu, na klingonsko-federální stanici Farpoint 2. Cardassia o nich samozřejmě věděla, ale Ren pochyboval, že by měli nějaké přesnější zprávy o jejich parametrech. A zvláště o tom, že jsou všechny vybaveny posledním typem fázového maskování, vyvinutého ve spolupráci s Klingony.
    Přesto se nedali snadno. Ren ztratil Tekumseh a Akira byla tak těžce poškozena, že ji budou muset odtáhnout do loděnic k celkové opravě. Na obou lodích zahynulo přes tři sta lidí, většina z nich v okamžiku, kdy Tekumseh roztrhal výbuch jeho warpového jádra. Bylo to draze zaplacené vítězství, ale bylo nutné tuto bitvu vybojovat. Cardassii ani Dominionu se příliš nechtělo uznávat Demilitarizovanou zónu, i když dobře věděli, že Federace ji bude bránit zuby nehty a s nasazením všech dostupných prostředků včetně transwarpových lodí. Ren, a ani většina dalších kapitánů, nemohl pochopit, co Foundery k takovému jednání vede, protože to nedávalo smysl.
    "Normální stav. Pane Date, máte velení," zavrčel náhle podrážděně. "Budu informovat Hood o naší situaci."
    "Rozkaz, pane." Jeho první důstojník bez jakýchkoliv poznámek zaujal kapitánské křeslo. Zároveň konečně přestalo otravné blikání červeného poplachu. Ren se ještě jednou rozhlédl po svých důstojnících a zamířil k pracovně. Věděl, že se na Data může spolehnout – přestože by to do něj nikdy neřekl, android byl jedním z nějlepších důstojníků, s jakými kdy sloužil.
    Kapitánova pracovna byla u těchto obřích lodí třídy Suvorov prakticky stejná jako na každé starší velké lodi, což Renovi občas přišlo zábavné. Skoro to vypadalo, že se návrháři nechtěli příliš namáhat.
    S tichým povzdechem se Ren posadil do křesla a zadal počítači příkaz k navázání spojení. Znak Federace na obrazovce náhle zmizel, nahradil ho pohled do tváře stárnoucího, vousatého muže v admirálské uniformě. Přesto, že mu bylo teprve šedesát let, byly již jeho vlasy značně prokvetlé stříbrem a obličej zbrázděný vráskami starostí.
    "Admirále," pozdravil Ren kývnutím hlavy.
    "Jaká je vaše situace, pane Veyrine?" zeptal se Riker stroze. Musí toho mít poslední dobou nad hlavu, napadlo kapitána. Jako by nestačily problémy, které máme od bitvy u Talhon Nebula, ještě se do toho všeho musí přimýchat Dominion. A aby bylo všechno ještě horší, situace se zhoršovala i na hranicích s Romulany.
    "Odrazili jsme je, pane," potvrdil. "Dva prapory námořní pěchoty teď celé skladiště zabezpečují. Ztratili jsme ale Tekumseh a Akira má těžké škody, bude potřebovat opravu v doku. Odtáhli bychom ji tam, ale radši bych s Enterprise zůstal tady a ohlídal celou operaci."
    "O to je již postaráno, kapitáne. Hood bude na vašich souřadnicích za necelou hodinu a nejpozději dnes večer dorazí další posily." Riker se zahleděl stranou, jako by ho někdo volal. Pak se obrátil zpátky k monitoru. "Pro Enterprise máme nové rozkazy. Potřebuji, abyste okamžitě nastavil kurs ke StarBase 17 a po celou cestu udržoval maximální transwarp. Podrobnější rozkazy dostanete na místě."
    Ren radši spolkl otázku, čeho že se tato náhlá mise bude týkat. Základna 17 byla úmístěna blízko romulanské Neutrální zóny, což znamenalo, že se něco děje s Impériem. Ren pevně doufal, že to nebude válka.
    Nemohlo to přijít v nevhodnější dobu. Flotila se stále ještě nevzpamatovala ze ztráty Suvorova, Enterprise E a spousty lidí, vesměs těch nejlepších, jaké tehdy měla. Měla nyní k dispozici pouhé dvě lodi třídy Suvorov, kromě Enterprise F ještě Admirála Kirka, a ačkoliv čtvrtá jednotka třídy by měla být dokončena během několika měsíců, bylo to podle Renova názoru pozdě. Jedině transwarpové lodi se mohly přesouvat prostorem Federace dostatečně rychle na to, aby pokryly a bránily celé její území, ostatní síly se musely trvale nacházet v oblasti, kde je bylo zapotřebí. Vzhledem k nedávným ztrátám jich ale bylo zoufale málo.
    "Pane Date, informujte kapitána Tarela na Pottomacku, že přebírá velení," přikázal po chvilce interkomem. Vulkánec Tarel sice možná nebyl tou nejlepší volbou, ale měl pod svým velením nejsilnější zbývající loď a byl služebně nejstarší. Kromě toho to bylo jen na hodinu, dokud nedorazí admirál Riker s Hoodem. "Pak nastavte kurs na Hvězdnou základnu 17, transwarp 14.6."
    "Rozkaz, pane." Další Datovou výbornou vlastností, alespoň z Renova pohledu, bylo, že se zbytečně nevyptával. Zřejmě usoudil, že pokud jde o věc, s níž by ho kapitán měl seznámit, udělá to sám, a pokud ne, je každé vyptávání zbytečné.
    O chvíli později se paluba Enterprise neznatelně zachvěla. I přesto, jak dokonale tlumily stěny zvuk, zaslechl Ren hluboké podprahové hučení, jako kdyby velmi tiše předla neuvěřitelně velká kočka. Čáry hvězd za oknem pracovny se nepatrně zkrátily, jak loď zvýšila rychlost. Náhle se venku zablesklo, okolo lodi se na okamžik vytvořilo jasné duhové halo a zastínilo hvězdy. Pak zmizelo, vypadalo to, jako by Emterprise stál na místě a místo hvězd jí obklopovaly dlouhé čáry ostře bílého světla. Celé to trvalo snad jen jednu nebo dvě vteřiny. Potom, když se transwarpový pohon ustálil, se už loď hnala ke svému cíli uvnitř jasného duhového tunelu.
*
    SEKTOR SAGNAR, SD 74 137.22
    Porada skončila. Představitelé jednotlivých planet sektoru se pomalu zvedli, vzdali guvernérovi čest a obrátili se k odchodu.
    "Okamžik, Jadehu," zarazil guvernér jednoho z velitelů místní základny. Komandér se líně otočil.
    "Ano?" zeptal se. Ani se nesnažil zakrýt znechucení nad tím, že musí poslouchat představitele civilní správy. Guvernérovi to bylo upřímně jedno.
    "Dostal jsem správu, že se vaše lodi poslední dobou stále častěji pouštějí do Neutrální zóny."
    "To je snad náš problém, ne?"
    "Ne, to tedy není!" vykřikl guvernér. "Naše příměří s Federací je přinejmenším vratké, komandére, i bez těch vašich dobrodružství, která se jej snaží podkopat! Uvědomujete si vůbec, v jakém stavu zrovna v tuto dobu Federace je?"
    "Právě že si to velmi dobře uvědomuji, guvernére!" odsekl Jadeh. "Víme, že ztratili osmnáct lodí, včetně Enterprise, Suvorova a dvou dalších transwarpových lodí. Neodváží se žádným způsobem reagovat, protože jsou příliš oslabení a mají další problémy s Dominionem."
    Guvernér mu věnoval chladný pohled. Netušil, jestli Jadeh záměrně překrucuje skutečnost, nebo je opravdu takový hlupák a ignorant. To, že Federace ztratila hluboko v alfakvadrantu velké množství prvotřídních lodí, neznamenalo, že je na kolenou. Koneckonců porážka u Wolfu 359 byla daleko horší, a přesto ji Federace dokázala přežít. Navíc podle zpráv Tal'Shiar byly posádky a velitelé Flotily mnohem agresivnější než dříve, a jeden pokus o obvyklé "nedorozumnění" skončil zadržením a likvidací špionážní lodi, místo toho, aby byla pouze pod ozbrojeným dohledem vypovězena z federálního prostoru. Pokud začnou nyní narušovat Neutrální zónu soustavně, mohou vyprovokovat odvetnou akci takových rozměrů, že by ji Impérium, které se dosud nevzpamatovalo z pokusu části Senátu o převrat, nemuselo přežít. Zvláště když nyní Flotila, poté, co před několika lety Romulané vypověděli všechny dohody s Federací a málem začali válku, nyní disponovala větším množstvím plavidel vybavených fázovým maskováním, které vyvinula ve spolupráci s Klingony.
    "A právě to je důvod, proč musíme být velmi, velmi opatrní," doplnil guvernér. Věděl, že Jadeh nikdy s Federací nebojoval, znal ji pouze z hlášení a její lodě jen ze špionážních údajů. Proto si zřejmě myslel, že jeho warbirdy by měly v případě boje nějakou šanci.
    Ale guvernér věděl své. Za posledních dvacet let se s Flotilou střetly síly Romulu jen čtyřikrát, a z toho jednou dokázaly zvítězit díky převaze tři na jednoho. Ale dvě těžké porážky, ztráta prototypu nového obřího warbirdu třídy Nehuk v bitvě s malou federální lodí, a zničení zkušebního Starbirdu Kňazem Suvorovem by měly být dostatečným varováním i takovým, jako byl Jadeh. Pravda, Suvorov byl natolik neobvyklou a silnou lodí, že přímý útok na něj se rovnal sebevraždě, ale zničení Nehuku bylo skutečně nepříjemnou ranou romulanskému sebevědomí.
    "O to právě jde, komandére." Guvernér se nehodlal příliš hádat. "Proto okamžitě ukončíte veškeré vaše operace narušující Neutrální zónu. V opačném případě budu informovat Vrchní velení, že se pokoušíte začít válku s Federací, a zbavím vás velení. Jasné?"
    "Na to nemáte právo!"
    "Divil byste se, na co všechno mám právo! Odchod!"
    Jadeh chvíli vypadal, že se začne hádat, pak ale se vzteklým zavrčením odpochodoval. Dveřmi naproti, skrytými před pohledem každého v místnosti, vešel dovnitř starý, vrásčitý romulan. Guvernéra pohled na něj poněkud zarazil.
    "Myslel jsem, že jste na cestě zpět na Romulus, pane velvyslanče," zamrkal překvapeně. "Neměl byste tu zůstávat příliš dlouho. Je to…"
    "Nelogické?" zeptal se jeho protějšek. Ačkoliv to bylo obtížné rozeznat, v jeho hlase zaznívala stopa pobavení.
    "Nebezpečné," opravil ho guvernér. "Nejen pro vás, ale i pro mě a pro každého, kdo s vámi přišel do styku. Jadeh sice není zrovna nejbystřejší, ale žádný pitomec to není. Nějaký čas také pracoval pro Tal'Shiar. Má dobré styky a přístup k mnoha informacím. Kdyby se dozvěděl, že jste tady, tak jsme všichni do rána mrtví."
    "Guvernére, dokáži ohodnotit stupeň rizika." Zvláštní Romulan se posadil naproti guvernérovi a omotal si volný cíp své tógy kolem jedné ruky. Vypadal a choval se tak přesvědčivě, že by při prvním pohledu nikoho ani nenapadlo, že před sebou nemá mimořádně flegmatického Romulana, ale Vulkánce.
    "Jistá důvěryhodná osoba, která si nepřála být jmenována," navázal Spok, "mi poskytla informaci, že máte funkční spojení s druhou stranou Neutrální zóny."
    Guvernér jeho prohlášení nijak nekomentoval, čekal, až se velvyslanec dostane k jádru věci. Už si na jeho mírně rozvláčné, pečlivě odměřené způsoby zvykl.
    "Potřeboval bych navázat spojení s jistými lidmi ve Hvězdné flotile," pokračoval Spok. Na okamžik se odmlčel. "Jde o ta narušení, o nichž jste se přel s komandérem Jadehem. Domnívám se totiž, že se za nimi skrývá víc než snaha mladého důstojníka udělat si jméno tím, že bude tahat tygra za ocas."
    Pokud guvernéra překvapil neobvyklý výraz, nedal to na sobě znát. Prohlížel si Spoka s chladnou odtažitostí. Bylo příliš snadné souhlasit. Věděl, že Tal'Shiar má přinejmenším tušení, že v oblasti pod jeho správou existuje v jejich nenarušitelné síti hlídek skulina. Z vlastní zkušenosti znal nepříjemné pasti, které dokázali nastražit, aby získali to, co potřebovali. Neměl nejmenší chuť se do nějaké z nich chytit.
    "Například?"
    "Například pátrání po kanálu, jímž se dostávají informace do rukou zpravodajské služby Federace," řekl Spok zamyšeně, naznačuje tak nevyslovenou skutečnost, jíž si byl patrně dobře vědom: totiž že guvernér patří k oné poměrně radikální, a samozřejmě zakázané, skupině politiků, kteří usilují o celkovou změnu romulanské společnosti. Nemělo to nic společného s jeho snahami, které byly zaměřeny spíše na střední a chudší vyrstvy, i když se zájmy těchto dvou skupin občas shodovaly. Například když byla zapotřebí pomoc Federace.
    Oficiálně by samozřejmě nikdo z federálních představitelů nepřiznal, že aktivně podporují protistátní hnutí v Romulanském impériu. Pravda ovšem měla do oficiální skutečnosti daleko. Flotila, a zejména pak její tajná služba, měla na jejich činnosti eminentní zájem
     …
    Daleko před přídí Enterprise se rozkládala romulanská Neutrální zóna. Plavili se podél ní běžnou warpovou rychlostí už druhý týden a čekali. Podle oficiálního zdůvodnění zde byli proto, že v poslední době došlo k opakovanému narušení Neutrální zóny Romulany, ale tomu nikdo nevěřil.
    V baru na šestnácté palubě, těsně před spodním torpédometem, zvaném "Námořníkova útěcha", bylo jako obvykle, když se střídaly směny, hlučno a plno. Důstojníci a všichni významnější cestující vždy chodili do menšího, útulnějšího baru na přídi, ale prostí členové posádek a poddůstojníci měli svůj klub tady. Nebylo to dáno žádným nařízením nebo regulí. Na palubě Enterprise to byl zvyk, který se stačil ustálit za ten pouhý půlrok, co byla loď ve službě.
    "Říkám vám, že to není obyčejná patrola," zamručel výkonný seržant McAllister. Natáhl se pro svou sklenici a na jeden zátah jí do sebe obrátil. Mezi příslušníky námořní pěchoty na lodi, stejně jako mezi těmi, kteří pravidelně navštěvovali tuto oblast "Útěchy" nebylo tajemstvím, že dává přednost skutečnému alkoholu před synthenolem. A že ho dokáže zkonzumovat neuvěřitelné množství, aniž by to na něm zanechalo výraznější následky.
    "A co teda?" Jeden z jeho posluchačů, mladý námořník na své první plavbě na transwarpové lodi, se pochybovačně podíval na jeho sklenici, z níž byl nezdravý zápach alkoholu cítit na sto honů. "Pane?" dodal pro jistotu.
    "Na patroly podél Neutrální zóny se neposílají transwarpové lodě z Demilitarizované zóny, to musí být jasné každému," vysvětlit McAllister nezvykle klidně. "Od toho tu mají vlastní síly. Základna 17 a ty další v téhle oblasti mají na starost nejmíň třicet nebo i víc lodí, od eskort až po velký macky jako Nebula nebo Galaxy. Nás by tu potřebovali jedině kdyby se chystala nějaká akce."
    "Myslíte, že se chystáme k invazi?"
    "K invazi?" Kolem vybuchl smích. "Spíš k jejímu odražení." Veselí rázem opadlo.
    Takovým zprávám se říkalo lodní telegraf. Fungoval naprosto bezchybně a rychleji, než subprostorové rádio. Zvěstem, které přinášel, se nědalo vždy věřit, ale faktem bylo, že ve chvíli, kdy kapitán na můstku otevřel ústa k tomu, aby vydal rozkaz, už jej praporčíci v "Útěše" komentovali.
    Tentokrát však byly zprávy z telegrafu všechno, jen ne podrobné, a na optimismus si také nikdo stěžovat nemohl. Hlídat Neutrální zónu, už to samo o sobě znělo dost špatně. Ale jak Enterprise zůstávala u hranic stále déle, začaly kolovat nejrozměnitější zvěsti. Samozřejmě každý věděl, že před necelými třemi roky bylo přímo na samotném Romulu krvavě potlačeno povstání části opozičních senátorů, kteří se snažili svrhnout nejvyšší špičky romulanské společnosti a uchvátit moc pro sebe. Romulané se tím ostatně nijak netajili. Ale jejich další tvrzení, totiž že v pozadí všeho stála Federace a Klingoni, spolu se stále častějším narušováním Neutrální zóny, nahrávalo těm nejčernějším tušením.
    "Stejně si myslím, že je to nesmysl," ozval se od sousedního stolu andoriánský praporčík. Patřil k malé skupince praporčíků, kteří chodili raději do "Útěchy" než do důstojnického klubu, ale i mezi nimi byl výjimečný, především proto, že byl jedním z mála vyvolených, kteří sloužili na můstku.
    "Romulané by nezaútočili, když mají doslova na dvoře naši nejsilnější loď a spousta dalších čeká jen na příležitost si z těch jejich slepic udělat cvičný cíl."
    "Jo, ale pamatujete se, jak se s nima setkala Kirkova Enteprise?" namítl někdo. "Taky měli na dvoře tu nejlepší loď Flotily, tak si vyrazili vyzkoušet, co dovede."
    "Jenom ať to zkusí," zavrčel McAlliste temně. Nalil si zbytek svého pití do sklenice a vstávaje, obrátil ho do sebe. "Mějte se. Začíná mi služba."
*
    "Jsme na kursu 301 tečka 8, warpová rychlost 5, pane. Žádné změny oproti normálnímu stavu."
    "Děkuji, nadporučíku." Dat počkal, až druhý důstojník Marsel Lars - nechával si tak říkat, protože jeho skutečné jméno bylo pro většinu humanoidů nevyslovitelné - dokončí zápis do deníku a uvolní mu místo. Pak se posadil, kontroluje přitom údaje na displejích svého i kapitánova křesla. Ač to bylo nezvyklé, spolu s ostatními veliteli směn měli nevyslovenou dohodu, že kapitánovo křeslo patří pouze jemu. Ostatní důstojníci veleli z místa prvního důstojníka.
    Lars, bytost neurčitého původu, připomínajícího křížence mezi dinosaurem, kachnou a kočkou, mlčky přikývl, když jeho nadřízený odsouhlasil převzetí velení. Pokud nemusel, snažil se nemluvit. Vždy musel používat univerzálního tlumočníka, protože jeho hlasové ústrojí, a zvláště kachní zobák, jež mu nahrazoval ústa, nedokázalo až na výjimky tvořit zvuky artikulované lidské řeči.
    Dat počkal, až ruch na můstku trochu ustane. Střídání stráží proběhlo bez potíží. Na okamžik se zamyslel, kde je vlastně kapitán, protože ho už druhý den neviděl, ale pak si řekl, že je to stejně jedno. Už věděl, že Ren se většinou zabývá záležitostmi mise, připravuje plány a hlavně studuje zprávy rozvědky. Dříve mu přišel tento zvyk zvláštní, stejně jako příprava postupu pro případ, že by došlo k té které, většinou hypotetické a málo pravděpodobné situaci. Rychle ale zjistil, že je takto kapitán vždy připraven čelit potížím.
    "Praporčíku, změňte kurs na 255 tečka 3," přikázal, sotva dopolední směna opustila můstek a jeho zaujala svá místa. "Přibližte se k Neutrální zóně."
    Enterprise se poslušně stočila do nového směru a zamířila blíž k nepřátelskému území. Blížili se k oblastem, odkud byl hlášen častý pohyb romulanských warbirdů. Dat předpokládal, že díky vyššímu dosahu senzorů Enterprise budou moci včas zachytit pohyb Romulanů a v případě, že by se pokusili znovu Neutrální zónu narušit, jim v tom zabránit. Kapitánův rozkaz pro takový případ byl jasný: narušitele lokalizovat, dohonit a zajmout. V případě pokusu o odpor bez dalšího varování opětovat palbu a narušitele zničit.
    Dat osobně měl proti takovému postupu námitky. On sám by dal přednost méně vojenským metodám, ale dobře věděl, že kapitánovy rozkazy pocházejí přímo od velitelství Flotily, která chce Romulanům důrazně připomenout, že ačkoliv oni tomu možná nevěří, Federace je připravena bránit se všemi prostředky. Ani kdyby nebylo této skutečnosti, neprotestoval by. Jeho názor na takové situace byl jasný: první důstojník mohl komentovat kapitánovy záměry nebo přidávat vlastní poznámky a postřehy jen do chvíle, kdy jeho nadřízený vydal rozkazy. Jediná další alternativa byl soukromý pohovor, ale za čas, kdy sloužil na této Enterprise, k této variantě nesáhl ani jednou.
    Datovu pozornost náhle upoutala drobná změna v obvyklém ruchu na můstku. Na rozdíl od lidí a jiných bytostí, snad kromě Vulkánců, jeho pozornost dlouhou nečinností netrpěla, a dokázal téměř podvědomně vnímat dění na celém msůtku. Proto si ihned všiml, že se delťanský podporučík zabývá svým terminálem mnohem usilovněji. Než však stačil vstát nebo promluvit, ozval se důstojník sám:
    "Pane, senzory zachytily nějaký zvláštní úkaz," řekl zmateným tónem. "Je to jakási subprostorová porucha asi sedmdesát tisíc kilometrů po našem pravoboku, směr dva devět tři na nula devět. Nedokážu jí ale identifikovat, a počítač rovněž nemá žádné srovnávací údaje."
    Dat rychle přešel k vědecké stanici v pravém "rohu" elipsovitého můstku. Stačil mu jediný pohled na údaje senzorů, aby pochopil, že si dnes posádka Enterprise svůj denní chléb nejspíše zaslouží.
    "Žlutý poplach," přikázal chladně. "Vztyčit štíty. Pane Narsine, zaměřte phasery podle senzorů na zdroj těchto údajů."
    Zatímco se posádka hrnula na stanoviště, Dat ještě jednou prošel rozkazy, které dostal od kapitána, a zvážil další postup. Mnoho alternativ na výběr nebylo.
    "Kormidlo, udržujte naši současnou pozici vůči cíli," dodal. "Komunikace, zaměřte na ně kódovaný rádiový paprsek, zabezpečit proti odposlechu. Odešlete žádost o identifikaci."
    "Rozkaz, pane. Rozkaz!"
    Nikdo se nad jím vydanými rozkazy nepozastavil. Dat věděl, že velí dobré posádce, která si jistě sama domyslí, že údaje senzorů pocházejí z nějakého druhu maskování. Protože je počítač Enterprise nedokázal identifikovat, půjde zřejmě o nějaký moderní, dosud málo známý a tajný systém.
    "Pane, dostáváme další údaje," ohlásil nový hlas, patřící vědecké důstojnici Navarové. "Myslím, že se odmaskovávají."
    "Obraz!"
    "Hvězdná loď třídy Prometheus," identifikoval nadporučík Narsin neznámé plavidlo dřív, než Dat dokázal rozeznat na obrazovce jeho rysy. "Podle těchto údajů je jeho energetický vzorec značně rozkolísaný… už se stabilizoval. Volají nás, pane."
    "Na obrazovku." Dat si dovolil celou polovinu vteřiny na úvahu, co se to tu zatraceně děje. Pokud věděl, žádná ze sedmi bitevních lodí třídy Prometheus, které byly v současné době v provozu, nebyla maskovacím systémem, a navíc jeho nejmodernější fázovou variantou, vybavena. Ačkoliv se s tímto vybavením experimentovalo, měl za to, že celý pokus skončil neúspěchem.
    Ještě dřív, než stihl Narsin splnit jeho rozkaz, klepl na základě bleskové úvahy Dat do komunikátoru.
    "Dat kapitánovi," ohlásil se. "Pane, v naší blízkosti se právě odmaskovala loď třídy Prometheus," oznámil.
    "Hned jsem tam."
    Ve stejném okamžiku se na hlavní obrazovce můstku objevila známá tvář. Jediným, několik milisekund trvajícím pohledem Dat zhodnotil jak ji, tak vzhled interiéru na pozadí. Všechno bylo v pořádku.
    "Pane Date," pozdravil Worf svým hlubokým, vrčivým hlasem. Neviděli se už více než půl roku, od slavnostního uvedení Enterprise F do služby. Worf se tenkrát na lodi jen symbolicky mihl, a neměl se příliš do konverzace. To sice nikdy, ale tentokrát se navíc tvářil, jak si Dat připomněl jedno z oblíbených rčení šíleného vulkánského kapitána Gereka Tosse, tajemně jako hrad v Karpatech. Teď android věděl proč.
    "Rád vás vidím, pane Worfe. Už jsem informoval kapitána."
    "Máte zpoždění, Avangere," ozval se od dveří Ren. Dat se nepotřeboval ani otáčet, aby věděl, že s ním přišel i nadporučík Lars. Překvapilo ho to.
    "Měli jsme cestou trochu problémy," zavrčel Worf. "Avanger je všechno, jenom ne dobře fungující loď."
    "Takže bychom neměli dál ztrácet čas." Ren přelétl očima můstek a upravil si uniformu. "Pane Date, prosím se mnou. Pane Larsi, máte velení."
    Bez dalších otázek zaujal Lars Datovo místo a android rychle následoval kapitána k turbovýtahu. Ačkoliv tvrzení, že hořel zvědavostí, by bylo poněkud přehnané, rozhodně by uvítal, kdyby ho kapitán seznámil s tím, co mělo následovat. Bylo zřejmé, že jejich patrola byla jen zástěrka, že zde celou dobu čekali na Avanger. Dat, vycházeje z nedostatečných údajů, které měl k dispozici, provedl ještě dřív, než došli k výtahu, detailní analýzu situace a vyvodil několik možných závěrů. Ani jeden se mu příliš nezamlouval.
    "Transportní místnost," přikázal Ren, sotva se před nimi otevřely dveře kabiny. Tubrovýtah se rozjel a kapitán se obrátil ke svému prvnímu důstojníkovi.
    "Avanger je vpodstatě experimentální plavidlo," začal bez úvodu vysvětlovat, protože věděl, že Dat si nevyslovené doplní. "Podle informací, které mi z Flotily poskytli, se na něm maskovací zažízení testuje již tři roky, i když s výsledky mírně řečeno spornými. Nevím přesně, co vedlo velení k jeho nasazení, ale domnívám se, že má jít o odpověď na stále častější provokace ze strany Romulanů. Enterprise je zde jen jako krytí celé operace. A poslední věc: admirál Huis-Han ze zpravodajské služby, pod jejímž velením se celá akce koná, požadoval, abyste se operace přímo účastnil na palubě Avangeru. Velení to zamítlo, tvrdili, že se celé mise zúčastní pouze dobrovolníci. Víc vám v tuto chvíli nemohu říci. Další informace se dozvíte pouze v případě, že budete s misí souhlasit."
    Už zase ta stará fraška s pláštěm a dýkou, vzpomněl si Dat na další z mnoha přirovnání, která pochytil během své krátké služby na ferengijském pohraničí. Nahlas neřekl nic. Trvalo mu neobvykle dlouho, skoro celou jednu vteřinu, než zvážil důsledky kapitánových slov skutečně ze všech možných úhlů, které ho napadly. Výsledek ho příliš nepotěšil.
    Důvodů, proč podél romulanské Neutrální zóny operovaly dvě nejmodernější lodě Flotily, sice mohlo být mnoho, ale přinejmenším Dat si byl do značné míry jist, že pravda bude ještě horší. Už jednou, před mnoha a mnoha lety, ještě pod velením kapitána Picarda, se vydal na misi na Romulus. Neměl nejmenší chuť si takový zážitek zopakovat.
    Ale na druhou stranu právě tato zkušenost z něj pro takový úkol dělala neocenitelnou devizu.
*           *            *

Konec první části

To be continued…