ZÁKLADNA ROMULANSKÉ FLOTILY RANSH'INN, SD 74 157.22
    "Hlášení ze špionážního satelitu, admirále."
    Stará Romulanka, vypadající přesně tak, jak by si mládež měla představovat veteránku mnoha bitev s nepřáteli Impéria a věrnou služebnici Romulu, se obrátila od malého holoprojektoru se snímkem jakési rodiny, a věnovala narušiteli svého soukromí zlostný pohled. Mladý námořník, snad až příliš sebevědomý, na její němou výtku nijak nezareagoval.
    "Jde o Enterprise?" zeptala se. Federální loď zachytil zpravodajský satelit poblíž Neutrální zóny před dvěma týdny, pouhých pár dní nato, co donutila Cardassiany předat Federaci muniční sklad v Demilitarizované zóně. Rychlost, s jakou ta loď dokázala překonat šest set padesát světelných let mezi tím místem a její současnou pozicí nepřestávala admirálovi dělat starosti.
    "Ano, admirále. Zdálo se to celkem bezvýznamné, ale komandér vás stejně chtěl informovat." Námořník podal své nadřízené datový disk. "Podle hlášení se Enterprise v hlubokém vesmíru setkala s další lodí neznámého typu. Obě plavidla zůstala na místě setkání skoro devět hodin. Pak Enterprise pokračovala v hlídkování, jen se pohybovala vyšší warpovou rychlostí, aby dohnala svůj harmonogram."
    "A ta druhá loď?"
    "O té nemáme žádné informace," odpověděl námořník. "Ale analytické středisko vypracovalo několik alternativ. Všechny údaje máte zde."
    "Dobře, odchod." Admirál zasunula datadisk do čtečky a chtěla začít studovat informace, které jí poslali, když ji něco napadlo.
    "Námořníku!"
    "Ano, madam?"
    "Ať se centrála okamžitě spojí se Sukure. Informujte je, že se za hodinu přenesu na palubu a chci, aby pak mohli okamžitě odletět."
    "Rozkaz, admirále!" *     Vlajková loď admirála Narenové, Sukure, byla zcela novým typem plavidla. Na jeho vývoji se sice pracovalo již tři desetiletí, ale teprve v posledních letech se mu dostalo pozornosti, jakou si podle admirálova názoru projekt zasloužil. Stále šlo o velké, těžké lodě, o něco větší než federální třída Galaxy a také s o dost vyšší hmotností. Ale přestože jim mnoho chybělo do palebné síly Warbirdů, ať již D'deridexů nebo Nehuků, díky daleko vyšší pozornosti věnované takovým parametrům jako rychlost a obratnost se již nedalo mluvit o tom, že jsou to "kachny na ráně", jak se o romulanských lodích velmi pohrdavě vyjadřoval jistý kapitán Flotily.
    Admirál Narenová pomalu zamířila k transportní místnosti. Bude chvíli trvat, než bude Sukure připravena ke startu, takže nebyl důvod spěchat. Alespoň bude mít dost času projít si nové informace o misi Enterprise a také o bitvě, kterou svedla s Cardassiany. Už včera jí z vrchního velitelství varovali, že Federace nasadila, poprvé v alfakvardantu, bitevní lodě třídy Intruder, což rozhodně nebyla potěšující zpráva. Už jednou se málem dostala do boje s jejich předlohou, lodí typu Defiant. O tom, jak kolem nich to malé plavidlo kroužilo, se jí dodnes zdály noční můry. Natolik manévrovatelnou loď by dokonce ani Sukure neměl prakticky šanci zasáhnout. A s Intrudery to bylo navlas stejné.
    Konečně dostala zprávu, že je loď připravena ke startu. Bez dlouhých průtahů se nechala přenést na palubu. V následující minutě Sukure zapojila warpový pohon a zamířila do centra systému Sagnar. Bylo na čase si důkladně popovídat s tamním guvernérem. *
    U.S.S. Avanger, SD 52 411.8
    Plavidla třídy Prometheus byla snad jedinými bojovými a eskortními loděmi Federace, na nichž se člověk mohl cítit pohodlně. Přestože tu zcela chyběly admirálské kajuty a všechny zbývající byly prakticky stejně strohé, malé kóje, přesto však skýtaly mnohem větší pohodlí než kabiny jakékoliv eskorty.
    …
    …
    Shuena se pomalu přibližovala ke své kořisti. Federální bitevní loď, zbavená nadsvětelné rychlosti, se zoufale snažila uniknout na impulsních motorech. Jadehovi přišla její snaha k smíchu, stejně jako loď sama. Byla rychlá, to bezpochyby, mnohem rychlejší než jeho lodě - nebo by byla, kdyby mohla použít své hlavní motory. Ale to bylo vše. S jeho směšnými čtyři sta metry nemohl zbraňový potenciál Avangeru v žádném případě soupeřit s disruptory jeho tří warbirdů.
    Bude to směšně snadné. Škoda, pomyslel si, že se nevzdají. Bylo by báječné zajmout takovou loď a dopravit ji na Romulus. Mohlo by mu to dokonce zajistit admirálskou hodnost.
    
    "Blíží se, pane," oznámil Tarjin. "Na dostřel našich zbraní budou za půl minuty. Pak budeme mít dvacet vteřin, než se přiblíží dost na to, aby mohli sami střílet."
    "Připravte autoseparační sekvenci." Worf se obrátil na Data.
    "Nějaký pokrok?" zeptal se.
    "Nikoliv." Před Datovýma očima se na obrazovce míhala jedna sekvence znaků za druhou tak rychle, že by člověku připadaly jen jako jednolitý šedozelený obraz. "Systém, který použili, mi není povědomý. Jediná příbuznost, na kterou jsem zatím přišel, jsou některé borgské podprogramy pro řízení vojáků. Obávám se, že bude potřeba celý systém vyměnit - hardwarově."
    "To by ale znamenalo odstavit každé warpové jádro a… takovou operaci by bylo možné provést jen v loděnicích," dodal vzápětí Spok.
    "Máte pravdu, velvyslanče," přitakal Dat. "A i kdyby bylo možné provést takovou výměnu v hlubokém vesmíru, znamenalo by to, že po dobu opravy nebude možné využít energii pro zbraně."
    "Neakceptovatelné," potvrdil Worf. "Pokračujte, prosím. Můstek všem stanovištím - připravit se na separaci! Jakmile se protivník dostane na dostřel, zaútočíme!"
    
    "Pane, Avanger zahajuje separaci!" ohlásil náhle taktický důstojník. Jadeh přikývl, čekal to. Ten prašivý Klingon byl čitelný jako malé dítě. Nejspíš se pokusí napadnou jeho loď, která byla nejsilnější. Daxi a Riva'Nu to umožní jej obklíčit a zabránit mu v manévrování. Pak bude jednoduché ho zničit.
    Ale Avanger se stále k útoku neměl. Stále se pohyboval svou nejvyšší možnou rychlostí v nezměněném kursu na Neutrální zónu. Jadeh nedokázal pochopit, na co čeká. Měl výhodu většího dostřelu a využít jí byla asi jediná šance, jak mohl zvítězit.
    Bude to až příliš snadné. Opravdu toho Klingona přecenil.
    "Pane, právě jsem zachytil poblíž Avangeru další sigály," oznámil náhle senzorový operátor. Jadeh se prudce narovnal. Na okamžik si pomyslel, že snad Federace vyslala na pomoc svému plavidlu další maskované lodi, což by znamenalo třídu Intruder, lodě, o nichž věděl prakticky jen to, že existují a že jsou nebezpečné.
    "Naše Starbirdy, pane," dodal vzápětí důstojník. Jadehovi se okamžitě ulevilo, ale jen na okamžik.
    "Identifikace?"
    "Je to Nevak a Ramara."
    "Informujte je, ať se nám klidí z cesty!" Jestli chtějí jejich velitelé sebrat slávu za zničení federálního narušitele, velmi rychle je odkáže do správných mezí.
    "Odpovídají, pane. Obraz."
    Na hlavní obrazovce Shueny se objevila stará, rozhodná tvář romulana v oděvu senátora. Jadeh měl co dělat, aby udržel chladný výraz, když ji poznal.
    "Komisaři," zamumlal, stěží zkrývaje vztek.
    "Vaše přítomnost, komandére Jadehu, již není zapotřebí." Komisař Yarnek, zvláštní vyslanec senátu pro otázky Federace, si ledabyle pohrával se zlatým řetízkem, nesoucím symbol jeho postavení, a dával okázale najevo, že jej to zajímá víc než konverzace s komandérem. Jadeh se ovšem neodvážil na tento nedostatek etikety zareagovat. Yarnek měl pověst šíleného fanatika, který by dokázal vynést rozsudek smrti nad vlastním synem, kdyby získal nepatrné podezření o tom, že sympatizuje s Federací.
    "Rozumím, pane," odpověděl Jadeh se zklamáním, které se ani nesnažil zakrýt. Opravdu doufal, že tuto bitvu bude moci vybojovat sám. Neměl chuť se s kýmkoliv dělit o slávu.
    "Nastavte kurs zpět na základnu, kormidelníku," přikázal. Nikdo se neodvážil cokoliv říct. Většina důstojníků Shueny s ním sdílela jeho sny a touhy, ale dobře znali jeho zlostné nálady a naučili se držet stranou, kdykoliv to bylo nutné.
    Tři obrovské lodě se s těžkopádnou grácií pomalu obrátily od kořisti, jež jim byla v posledním okamžiku upřena, a začaly se připravovat na odlet. Jadeh se vztekle mračil na celou posádku můstku a jen jen čekal, až se někdo ozve, aby si na něm vylil vztek.
    "Pane?"
    Jadeh se prudce obrátil na operátora, vyzývaje ho pohledem, aby měl opravdu závažný důvod promluvit. Důstojník kupodivu zrakem neuhnul, naopak, tvářil se klidně a vyrovnaně. Jadehů vztek poněkud opadl, nahrazen částečně úctou k důstojníkově sebeovládání.
    "Ano?"
    "Možná to není důležité, pane, ale vypadá to, že Nevak a Ramara pokračují i s narušitelskou lodí směrem k Neutrální zóně, do které vstoupí za... dvě hodiny třicet jednu minutu. Jen jsem si myslel, že byste to chtěl vědět. Nezaznamenal jsem žádnou aktivitu zbraní, pane, a všechny lodě mají štíty dole. Také spolu kromě několika vteřin těsně předtím, než jste je volal, nekomunikovali."
    "Cože?" Jadeh vyletěl z křesla, jako když ho vystřelí. "Jak to, že jste tuto skutečnost nehlásil?"
    "Senzory zobrazovaly informace v taktickém módu, pane," vysvětlil klidně operátor. I Jadehovi bylo jasné, že tak neměl možnost něco takového zaznamenat. "Zjistil jsem to až když jsem prohlížel záznamy zpětně."
    "Aha." Jadeh se zamračil, přemýšleje o důsledcích důstojníkova prohlášení. Kdyby byl na palubě těch Starbirdů někdo jiný než právě komisař Yarnek, neváhla by celou skupinu zadržet nebo zničit. Od toho nevydařeného pokusu o převrat byl každý důstojník imepriální flotily ve střehu, připraven v případě další zrady okamžitě zakročit, ale Yarnek přece nemohl zradit. Nebo snad…
    "Komunikační, spojení s Nevak! Hned!"
    "Spojení navázáno, pane. Komisař Yarnek. Obraz."
    "Pane komisaři," začal Jadeh možná trochu příliš opatrným tónem. "Se vší úctou bych se vás jako zdejší vojenský velitel rád zeptal, jaké jsou vaše úmysly s narušitelskou lodí."
    "To není vaše starost, Jadehu," odsekl Yarnek stroze. "Laskavě tedy splňte můj rozkaz a okamžitě se odsud ztraťte!"
    "Vaší žádnosti nemohu vyhovět, pane," zavrčel komanér. Jeho podezření se zvolna měnilo v jistotu. "Žádám vás, abyste mi ihned potvrdil vaše pověření, nebo mi narušitelskou loď vydal!"
    
    "Zatraceně," zavrčel komisař, sotva levá polovina obrazovky potemněla, naznačuje tak, že Jadeh přerušil spojení. "Zatraceně, zatraceně, zatraceně! Jak to ten parchant poznal?"
    "Nevím pane."
    Yarnek mávl rukou, dávaje si přitom pečlivý pozor, aby jeho gesto nevyznělo přezíravě. Stále měl trochu problémy s akceptováním faktu, že federální lodi velí Klingon, ale jeho osobní záležitosti teď musely stranou. Věděl, kde udělal chybu, ale ať přemýšlel jak chtěl, nedokázal vymyslet lepší postup. Teď už nemohl dělat nic. Na taktickém monitoru jasně viděl přibližující se Jadehovy warbirdy a z pohledů důstojníků na můstku poznal, že v boji s takovou sílou nemají šanci. Mohli sice utéct, ale to by vyšlo na stejno. Jenomže tady už nešlo jen o něj nebo jeho dvě lodě, ale o celé Impérium.
    Byl příliš vysoko postavenou osobou na to, aby se jeho činy nutně nepromítly do celé společnosti. Léta pracoval proti Federaci, "v zájmu lidu". Třicet let musel velmi složitě a opatrně manévrovat, aby si udržel svou pozici a zároveň dokázal zůstat věrný svým ideálům. Občas to bylo složité a ještě častěji nemožné. Okamžiky, kdy musel poslat na smrt ty, kteří "zradili vlast" - aby se u moci udrželi zabijáčtí, šílení vládci, kteří ve jménu lidu Romulu ždímali jeho životní energii, ničili jeho kulturu a ohrožovali samu exitenci své rasy - takové chvíle, jedna jeko druhá, se mu zarývaly do paměti, celých třicet let. Když měl někdo zmizet, bylo to snadné. Prostě zmizel. Tělo se nenašlo, v záznamech se objevilo prosté slůvko odstraněn, a pak nebyl problém dotyčnou osobu, pokud to bylo potřeba, uklidit do bezpečné anonimity nové identity nebo za hranice. Ale odsoudit někoho k smrti jen proto, že měl jiný názor na to, co je pro jeho vlast dobré, než měli mocipáni…
    "Komandére, jakou máme proti nim šanci?" zeptal se. Velitel Nevak, jeden z jeho nejstarších přátel, zavrtěl odevzdaně hlavou. "Bude jim to chvíli trvat, protože jsme manévrovatelnější, ale nakonec nás musí zničit. Navíc, jakmile začne boj, může Jadeh povolat posily, a ty tu budou mnohem dřív, než se Avanger dostane do Neutrální zóny. Naše posily jsou mnohem dál."
    A jakmile je zavoláme, už nebude cesta zpátky, pomyslel si Yarnek. Jakmile povoláme naše síly do boje kvůli federální lodi, rozdělí Impérium občanská válka. Jenže kdyby ji vyhrála jeho strana, což nebylo zdaleka jisté, ekonomicky a sociálně oslabené Impérium nebude moci přežít. A tomu se musel za každou cenu vyhnout.
    "Slyšel jste to, kapitáne?" zeptal se Klingona, stále ho sledujícího z druhé poloviny obrazovky. Worf klidně přikývl.
    "Podpoříme vás, jak nejlépe to půjde. Společně bychom je porazit mohli."
    "V žádném případě! Můžeme vám získat čas, kapitáne. Vaše loď se v každém případě musí dostat na federální území!"
    "Sám jste říkal, že jejich posily tu budou dříve než vaše…"
    "Naše vůbec volat nebudeme. To by znamenalo občanskou válku - a to nehodlám dopustit!"
    "V každém případě sami nemáte šanci. Pokud vás podpoříme, můžeme se ubránit a až dorazí jejich posily, budeme mít k dispozici víc lodí s větší palebnou silou."
    Znělo to lákavě. Část Yarnekovy osobnosti se té šance, šance přežít, chtěla zoufale chopit, ne pro sebe, ale pro jeho posádky. Už mu bylo zle z vynášení rozsudků smrti, a rozkaz čelit Jadehovým lodím bez podpory Avangeru, který by jeho bojovou sílu mohl zdvojnásobit, ničím jiným nebylo.
    Komisařův pohled zabloudil ke komandéru Tavirové. Seděla na svém místě, s bezvýraznou tváří vypadala jako vulkánka - a i v uniformě a za této situace vypadala stejně sexy - ale poznal, že má na situaci jiný názor.
    "Souhlasím s kapitánem Worfem," řekla pomalu a bez vyzvání. "Rozdělit naše síly je z taktického hlediska téměř totéž co sebevražda. Pokud ale dokážeme zničit Jadehovy lodě, můžeme posádku Avangeru transportovat na palubu, loď zničit a uniknout do prostoru Federace dřív, než sem kdokoliv dorazí."
    "Kapitáne?"
    "Souhlasím," přikývl Worf. "Komandére, Avanger Má vyšší dostřel než vy a je i lépe manévrovatelný. Zaútočíme na Jadehovu vlajkovou loď a pokusíme se ji zničit co nejrychleji."
    "My na sebe zatím stáhneme pozornost zbývajících lodí, takže s nimi budete rychleji hotoví, a budete nám moci pomoct," dokončila Tavirová. "Souhlasím. Pokzud nemáte námitky, jsme připraveni. Nemá cenu to prodlužovat."
    
    Přesně jak čekal, zvedly oba Starbirdy i s Avangerem štíty a začaly se obracet, aby se s ním střetly. Stále jestě si věřil, že dokáže narušitele i zrádce zničit, přesto však věděl, že tentokrát to vůbec nebude mít jednoduché. Ale když nedopustí, aby se jeho lodě rozdělily, nebude to tak hrozné.
    "Zavolejte základnu," přikázal. "Informujte je o naší situaci a požádejte je o posily."
    Komunikační důstojník okamžitě splnil rozkaz. Stejně jako ostatní dobře věděl, že jakékoliv další lodě se sem mohou ze základny dostat nejdříve za hodinu a blíž se žádná plavidla nenacházela. Slávu ze zničení nepřítele jim nikdo nevezme, a i kdyby utrpěli nějaké škody, jako že je nejspíše utrpí, pokud by zrádcům dorazily posily, budou tu již mít své vlastní lodě a snadno je zničí.
    "A teď se podíváme na tu škodnou!"
    
    "Palte!"
    Phasery Avangeru vyslaly salvu oranžových šípů a o několik vteřin později se zaryly do štítů největšího z warbirdů. Vesmírem proteklo ohromné množství energie, ale bez možnosti napájet zbraně z primárních zdrojů musela být veškerá rezervní energie převedena do štítů, což znamenalo významně snířit účinnost phaserů.
    Ne že by na tom příliš záleželo.
    Zároveň vypálila každá sekce plnou salvu torpéd. Na tak velkou vzdálenost byla šance na zásah dokonce i warbirdu třídy Nehuk minimální, ale torpéd měli dost, takže nebyl důvod jimi šetřit.
    "Teď zjistíme, jak dobrá je jejich obrana," zamručel Worf se stopou černého humoru. Dat neodpověděl. Dobře věděl, že romulané provedli poté, co Federace úspěšně dokončila vývoj kvantových torpéd a začala je i s rychlopalnými torpédomety ve zvýšené míře používat, u svých lodí několik zásadních úprav, aby alespoň částečně eliminovali jejich hrozbu. Protože jejich lodě nebyli dostatečně manévrovatelné a ani štíty neměli technicky na takové výši, aby mohli zásah kvantovým torpédem riskovat, museli celý problém řešit jinak. Teď tedy zjistí jak.
    Všechny tři warbirdy náhle vypálili ze svých torpédometů, ačkoliv se Avanger i oba Starbirdy nacházely daleko mimo dosah. Jejich střely se okamžitě široce rozptýlily a téměř plouživým tempem vyrazily vstříc torpédům. A bylo jich nejméně sto.
    "Analíza?" zavrčel Worf.
    "Zřejmě segmentové řízené střely na impulsní pohon," ozval se Tarjin. "Schopné manévrovat, navádějí se na naše torpéda… Sakra, žádné neprošlo!"
    "Jak rychle to mohou zopakovat?" Ta otázka nebyla určena nikomu na můstku Avangeru. Díky zapnutému taktickému audiokanálu mohly ostatně i oni sledovat dění na Yarnekových Starbirdech.
    "Nemám tušení," ozvala se Tavirová. "Nikdy jsem ten systém neviděla, ani jeho specifikace. Navíc nepoužívají standardní torpédomety, ale dodatečně instalované, a ty budou nejspíš schopné pálit rychleji než standardní zbraně."
    "Jsme na dostřel, madam," oznámil vzápětí někdo a Tavirová přerušila spojení, aby se věnovala své práci.
    Oba Starbirdy vypálily, téměř stejně přesně a účinně jako Avanger, ale mohutné štíty warbirdů zásahy bez potíží absorbovaly. Pak začaly střílet jejich disruptory a Worf dal příkaz k rozdělení, aby neposkytovali soustředěný cíl. Přes celkově vyšší techickou úroveň neměly štíty jeho lodí stejnou kapacitu jako Jadehovy, takže si nemohl dovolit vystavit se takové palbě.
    Náhle se velitelská sekce Avangeru otřásla, jako by do ní někdo udeřil kladivem. Jenom díky tomu, že většina posádky byla připoutaná, neskončil nikdo na zdi, a i tak jim to řádně pocuchalo střeva.
    "Štíty na třiasedmdesáti procentech a regenerují se," oznámil Tarjin stroze. "Žádné škody. Opětuji palbu."
    Několik členů posádky můstku se neudrželo vítězného výkřiku, když se phasery velitelské cekce naplno zakously do štítů Shueny. Proletěli kolem ní tak rychle, že nikdo z romulanů nestihl zareagovat a vystřelit po nich, přestože to vzali přímo jejich palebným polem.
    "Obraťte nás zpátky," přikázal Worf. "Palte bez rozkazu!"
    "Jejich štíty jsou na osmdesáti sedmi procentech a drží," oznámil Rostov. "Pane, Ramara je pod těžkou palbou a má vážné škody!"
    "Nevak?"
    "Jsou moc daleko, nestihnou to!"
    "Obrat na jedna nula devět čárka tři tři, plnou rychlostí! Všechnu energii do zbraní, palte bez rozkazu!"
    Velitelská sekce Avangeru se bleskově odpoutala od Shueny, okolo které kroužily zbývající dva moduly, a nejvyšší rychlostí, jaké byla schopna, se hnala na pomoc Starbirdu.
    "Pane, zaznamenávám další lodě! Směr dva pět dva na sedm nula, vzdálenost třináct milionů kilometrů, warp dvě, pane! Devět Starbidrů, právě se odmaskovaly!"
    Málem ještě dřív, než stačil Rostov dokončit svou výstrahu, zazněl z reproduktorů otevřeného taktického spojení nový, velmi rozhodný hlas:
    "Všem lodím! Hovoří admirál romulanské imperiální flotily Narenová! Okamžitě zastavte palbu a sklopte všechny štíty! neuposlechnutí rozkazu bude mít za následek vaše zničení!" *
    "Takže vy nevíte, kdo na vás zaútočil, guvernére?"
    "Sakra dobře víte, že vím!" Guvernér vztekle odmrštil ruku lékaře, který se ho snažil zadržet, a prudce se na nemocničním lůžku posadil. "Byli to federální agenti, zatraceně! Ti parchanti se přenesli přímo do sálu s odjištěnými phasery a začali střílet hlava nehlava…"
    "Pochybuji, že by federální agenti stříleli "hlava nehlava"," poznamenala Narenová. Pohledem se domluvila s lékařem, ale vlastně ani nepotřebovala jeho ujištění, že je guvernér v pořádku. Phasery nastavené na omráčení nikdy nezanechají trvalejší následky kromě slabých popálenin a možná pochroumaného sebevědomí, že lidem nestojíte ani za to, aby se vás namáhlai zabít. Každopádně zvyk Flotily vyhnout se zabíjení, pokud není absolutně nezbytné, po vlastní zkušenosti oceňovala.
    "Každopádně jste měl štěstí. Víte, co byli zač?"
    "Byli to lidé a měli phasery," odsekl zlostně guvernér. "Myslíte, že se mi jen tak představili, aby řeč nestála? Jmenuji se John Smith, laskavě si takhle stoupněte, ať vás můžu zastřelit?"
    "Myslela jsem spíš něco jako popis, jestli měli uniformy, jaký použili přenosový paprsek - takové věci." Narenová se všemožně snažila nedat najevo svou netrpělivost, ačkoliv guvernéra chápala. Nikdy patrně žádného člověka neviděl, natož pak ozbrojeného, a takové setkání v něm muselo zanechat nemálo traumatických vzpomínek.
    "Já znám jenom uniformy Flotily, a ty rozhodně neměli. A transportní paprsek? Vím jenom, že byl modrej!"
    Narenová ztuhla. Modrý přenosový efekt znamenal systém Flotily, což dále znamenalo, že se nepřenesli ani z najaté lodi, ani z přenosového centra zde na stanici. Měli tu vlastní loď, a to se jí vůbec nelíbilo. Musela být vybavená maskováním, a jediné federální lodě s maskováním, o kterých věděla, byly Interudery. Ale co tu dělali? Proč posílala Flotila svou nejmodernější eskortu tak hluboko na romulanské území? Muselo to být něco velmi, velmi důležitého. Na rozdíl od většiny vysokých důstojníků a i značné části politiků a senátorů si Narenová nedělala iluze o tom, kam až je Federace schopná zajít. Dobře věděla, že když je zatlačí do kouta, začnou federální lodě bez rozpaků o sto šest pálit, jako každý jiný. Nebo přesněji lépe než většina ostatních, díky své pokročilé phaserové technologii.
    "Ta loď tu musela něco důležitého chtít," řekla konečně. Guvernér se tvářil neutrálně, jako ostatně vždy. "To něco pro ně bylo natolik důležité, že sem vyslali maskovanou loď. Otázka je, jestli už to mají, a tím pádem se vrací k Neutrální zóně, nebo po tom ještě pátrají - a pak máme šanci je dostihnout."
    Guvernér se zdržel všech poznámek a snažil se maskovat svou nervozitu. Měl jen velké štěstí, že na volání základny o pomoc odpověděla Narenová - a že byla dostatečně blízko - takže sem přiletěla dřív než Jadeh. Ten byl natolik podezřívavý, že by byl schopen preventivně každého podrobit hloubkové myšlenkové sondě. Drobný nedostatek, totiž že by mu třetina vyslýchaných zemřela, by ho určitě příliš netrápil.
    "Hodláte doufám ty zatracené nájezdníky zadržet," řekl konečně. Narenová se na něj bez zájmu podívala.
    "Hodlám se vydat k hranicím a informovat další základny v sektoru. Ale mnoho nadějí si nedělejte," pokrčila rameny. "Pokud odsud letěli přímo k hranicím, tak je dohoníme leda když poletí na impuls."
    Guvernér měl co dělat, aby si úlevně nepovzdechl. Pochyboval, že by se Avanger ještě toulal někde poblíž poté, co provedl romulanské flotile takový kousek a unesl jim velvyslance Spoka a další členy jeho hnutí přímo před nosem. Z admirálových slov nabyl dojmu, že v současné době na hranicích nikdo nehlídá nebo je hlídkových lodí velmi málo, takže byla velmi slušná šance, že proklozli do Neutrální zóny, aniž by je někdo zpozoroval, již před několika hodinami.
    Náhle se otevřely dveře jeho soukromého nemocničního pokoje. Guvernér sebou prudce trhl, naštěstí to doktor ani Narenová nezaznamenali, protože se okamžitě otočili. Do místnosti vešel bez ohlášení mladičký poddůstojník - vojín, opravil se guvernér vzápětí - a bez jakýchkoliv řečí nebo omluv podal Narenové záznamník. Admirál ostře sykla. Pak se obrátila zpátky ke guvernérovi.
    "Takže abychom ušetřili čas," začala zlověstně tichým tónem, "co mi o něm můžete říct?" Ukázala mu obrazovku záznamníku.
    "Nemám nejmenší tušení kdo… to je," dokončil mnohem pomaleji. Zatraceně!
    "Správně, guvernére. Bývalý velvyslanec Federace, kapitán Spok z Vulkánu," dokončila za něj Narenová. "Osoba, po níž již téměř třicet let bezúspěšně pátrá každá bezpečnostní složka Impéria. Můžete mi říct, co dělal na této základně, která je administrativním středem jednoho ze strategicky nejdůležitějších sektorů podél hranic?"
    "Nemám nejmenší tušení," vypravil ze sebe, doufaje, že si Narenová jeho zděšení vyloží jako šok z překvapení. "O bezpečnost se měl starat komandér Jadeh. Odkud je ten snímek?"
    "Z jedné z bezpečnostních kamer v kulturním centru," odpověděla Narenová, pozorně ho sledujíc. Nevypadala příliš, že by mu věřila. Alespoň že to může přehrát na Jadeha - aspoň k něčemu tu bude dobrý. Pokud se Narenová vydá po této stopě, nezjistí nic a dá čas počítačovému viru, který nahráli do databáze specialisté z Avangeru, zničit všechny záznamy.
    "Opravdu netuším, co zde dělal, pokud je to opravdu Spok," pokračoval opatrně. Pevně doufal, že na něm jeho pocity nebudou příliš znát, i když byli tací, kteří by i vulkánské techniky kontroly emocí, které hojně využíval, označili za velezrádné. "Pod mou pravomoc nespadají žádné bezpečnostní složky. A pokud o tom komandér Jadeh věděl, pochybuji, že by se obtěžoval mě informovat."
    "Má vám podávat pravidelná hlášení," reagovala prudce Narenová. "Tak je snad samozřejmé, že by vás informoval i o něčem tak závažném, než by cokoliv začal řešit!"
    "On začal něco řešit? Ze kdy je ten snímek?"
    "Asi dva týdny starý."
    "Jadeh odsud odletěl před čtyřmi dny a podle toho, co vím, se za posledních několik týdnů aktivita jeho bezpečnostních sil nijak nezvýšila," zavrčel guvernér. Naštěstí, dodal v duchu.
    Narenová vztekle sevřela rty, bylo jasné, že mu příliš nevěří, ale v současné chvíli neměla na vybranou.
    "Sukure," zavolala komunikátorem svou loď, "přenos!" Okamžitě se rozplynula a nechala guvernéra, doktora a poddůstojníka jejich osudu. *     U.S.S.Enterprise, poblíž Neutrální zóny, SD 74 184.6
    Na palubě vládl klid. Od setkání s Avangerem
    …
    "Další zásah, madam, pokles síly štítu na dvacet tři procent!"
    "Přimý zásah, paluba dvě, sekce tři, dekomprese, žádné ztráty!"
    "Vyrovnejte zadržovací pole," přikázala Narenová nevzrušeně a dál se soustředila na bitvu, ignorujíc přitom fakt, že se jí Sukure rozpadá pod nohama.
    Nevypadalo to dobře. Nevypadalo to ani hůř, než před pěti minutami. Vypadalo to katastrofálně.
    Před chvílí přišli o Ramaru i s celou posádkou, explodovala poté, co její velitel provedl chybný manévr a skončil Jadehově Shueně přímo před přídí. Okamžitě inkasovali plný zásah ze všeho, co obrovský warbird nesl, ze zbraní osmkrát převyšujícím palebnou sílu Starbirdu. Něčemu takovému nemohly jejich štíty v žádném případě odolat.
    Jadehovy warbirdy se spojily do soustředěné falangy, obrovského bloku zbraní a štítů, proti kterému byla větší manévrovatelnost a mírná technická převaha jejích Starbirdů k ničemu. Všechny tři sekce Avangeru se sice zuřivě pouštěly přímo do tohoto chumlu, proplétaly se mezi bitevními loděmi a jejich phasery a kvantová torpéda po sobě zanechávaly viditelné stopy v podobě oslabených štítů, ale bez hlavních zdrojů energie nemohly pro Jadeha a jeho posádky znamenat víc než dočasnou nepříjemnost. Ona se se svými loděmi do něčeho takového pustit nemohla a jen velmi opatrně se odvažovala přiblížit Jadehovi na dostřel, protože chybné manévrování mohlo znamenat smrt. Měla sice výhodu většího dosahu zbraní, i když zdaleka ne tekovou jako Avanger, ale její snaha uplatnit jí k rozdělení Jadehovy formace zatím k ničemu nevedla. Věděl stejně dobře jako ona, že si nemůže dovolit riskovat rozdělení svých sil, protože obratnější a rychlejší Starbirdy by je pak dokázaly izolovat a zničit postupně.
    Bitva dospěla do patové situace, ale Narenová tušila, že je to jen dočasné. Jadehovi musí každou chvíli dorazit posily, které mu umožní vytvořit dvě falangy a zahnat její síly na ústup, což by znamenalo, že bude moci zničit nebo dokonce zajmout osamocený Avanger. A to by byla naprostá katastrofa.
    "Spojte mě s Avangerem," přikázala. Běžné taktické spojení bylo v té změti rušení, které používaly obě strany, k ničemu.
    "Kapitán Worf, madam."
    "Nemůžeme je takhle držet věčně," začala bez úvodu. "Jakmile jim dorazí posily, smetou nás za pár minut. Pokusíme se je zadržet, vy zatím evakuujte svou loď na Nevak a zmizte odsud!"
    "Nepřipadá v úvahu!" štěkl Klingon, přesně jak čelaka. Byl to válečník, velící válečné lodi, a opustit bitvu nebylo zrovna podle jeho kodexu. "Ještě jsme neprohráli," zavrčel. Pak s temným, hrůzu nahánějícím úšklebkem dodal: "Ve skutečnosti si myslím, že to ještě můžeme vyhrát."
    "A jak byste to chtěl udělat?"
    "Madam, něco nám ruší spojení i senzory," přerušil Worfovu odpověď taktický důstojník. Narenová se prudce otočila.
    "Zdroj?"
    "Nevím, madam, je to obrovská koncentrace subprostorové energie. Nedokáži to lokalizovat ani identifikovat, ale strašně rychle se to blíží!"
    Zatraceně, zaklela Narenová v duchu, spíš zděšeně než vztekle. Co se ještě pokazí?
    
    "Stav?"
    "Žádné další škody."
    Vyborně, usmál se pro sebe Jadeh. Přes neustálé průniky federální lodi se jeho formace držela pohromadě, přesně jak chtěl, i když musel své důstojníky neustále krotit a připomínat jim, že nesmí vyrazit do protiútoku. Nepřátelské lodě byly lépe manévrovatelné a podsvětelných rychlostech lepší, takže musel postupovat velmi opatrně. Současná situace mu vyhovovala. Narenová měla jen deset Starbirdů a jednu poškozenou federální loď proti jeho třem Nehukům a čtyřem D'Deridexům, což znamenalo, že síly jsou zhruba vyrovnány. Ona se nemohla přiblížit, aniž by riskovala kritické škody svých lodí bez možnosti úder oplatit, on ji zase nemohl dohonit. Sice se za neustálého boje stahovala směrem k federálnímu území, ale daleko dříve, než se tam dostanou, mu posily umožní rozdělit formaci a zaútočit.
    "Pane, mám tu nový signál," ozval se náhle zmateně taktický důstojník. Jadeh se po něm prudce ohlédl, protože od chvíle, kdy začala bitva, tento jeho tón neslyšel. Obvykle si ho nechával pro chvíle, kdy studoval nějaký nezvyklý přírodní úkaz. "Je to mohutná vlna subprostorové energie, poloha nula devět pět na dva nula, vzdálenost tři sta miliard kilometrů a blíží se vysokou rychlostí přímo sem. Dorazí za… devatenáct vteřin, pane."
    Subprostorová vlna energie? Kde by se tu neco takového mohlo vzít, zauvažoval Jadeh. V příští vteřině mu to došlo a proklínal se, jaký to byl hlupák. Doufal, že stihl zareagovat včas.
    "Poplach! Poplach všem lodím! Připravit se na střet s transwarpovou lodí ze směru nula devět pět na dva nula! Připravit se k palbě!"
    
    "Výstup z transwarpu za deset vteřin," oznámil od kormidla praporčík Arnax. Ren potichu přikývl, studuje taktické schéma. Vypadalo to na patovou situaci, ale to už oni změní. Všiml si, že se falanga warbirdů začala otáčet proti nim, ale obrovským, těžkopádným lodím v nepružné sestavě bude trvat nejméně půl minuty, možná i déle, než dokáží obrat dokončit, a i tak nejspíš poruší formaci.
    "Pane Larsi, jakmile budeme v dosahu, standardní pozdrav," přikázal. "Palte podle uvážení."
    "Rozumím, pane," přikývl Lars. Tlumočník samozřejmě přeložil jeho slova bez náznaku jakéhokoliv citu, ale lehounce protažené koutky a pootevřený zobák se již Ren naučil rozeznávat jako výraz pobavené ironie. "Standardní pozdrav."
    "Transwarp vypojen za tři, dva jedna, teď!"
    "Palte!"
    
    Mnohem dřív, než se falanga stihla obrátit, subprostorové ruchy odezněly v jediném mohutném výtrysku šumu a těsně za hranicí jejich dostřelu se objevila v normálním prostoru federální loď třídy Kňaz Suvorov. Její přední torpédomety okamžitě vychrlily přímo do sevřené formace neuvěřitelnou salvu šestatřicetni kvantových torpéd. Nepřipravené warbirdy nebyly schopné odpálit protistřely, a tak Jadeh jen strnule sledoval, jak si torpéda prorazila cestu skrz štíty lodí na jeho levém křídle a roztrhala je na kusy. Pár jich dokonce dorazilo až k Shueně.
    Zásah byl strašlivý. Štíty, do nichž torpéda narazila ve stejném okamžiku jako trosky zničených lodí, okamžitě zkolabovaly. Zpětné vazby energie proběhly plasmovým vedením, naštěstí většinu těchto vzpětí dokázaly kompenzační systémy, před tím, než vyhořely, anulovat, ale přesto se warbird otřásl sérií druhotných explozí, které Jadeha srazily na podlahu v přední části můstku právě ve chvíli, kdy se otřeseně sbíral a snažil se dostat ke svému místu. O chvíli později vypadla na okamžik gravitace i světla, pak se aktivovaly záložní systémy a otevřeným kanálem interkomu zazněl křik raněných a zmatené povely záchranných čet. Jadeh nepotřeboval žádné vysvětlování, aby věděl, že jeho loď už nemá jádro pohonu - to přerušení gravitace a osvětlení znal ze zkoušek zapojení sekundárních systémů až příliš dobře.
    Pomalu se doplazil ke svému křeslu, ignoruje přitom zkrvavenou trosku těla kormidelníka před sebou. Taktické senzory a jeho pomocný monitor jako zázrakem fungovaly a poskytly mu tak obraz neuvěřitelné zkázy.
    Federální transwarpová loď klidně proletěla před jejich přídí, zkrátila vzdálenost k ostatním, nepoškozeným lodím a začala je metodicky likvidovat neuvěřitelně hustou palbou pulsních phaserů, které neměly jejich štíty, přes svou mohutnost, šanci odolat. Ani nepoužili své adaptabilní zbraně, jako by tak dávali najevo, co si myslí o romulanských štítech. V Jadehovi se vzedmula vlna zuřivého vzteku. Ta loď se ani nenamáhala je dorazit, nestáli jí ani za těch pár výstřelů! Ta neuvěřitelná drzost a arogance, kterou projevili, společně se zkázou kolem něj, jíž způsobili jedinou salvou, ho rozzuřily k nepříčetnosti.
    "Chci všechen pohon, který máme!" zařval. Otřesený taktický důstojník, s ranou na spánku a prakticky neschopný uvažovat, zareagoval bezmyšlenkovitě na jeho rozkaz.
    "Polovina impulsní rychlosti, pane," oznámil po vteřině, která se Jadehovi zdála neuvěřitelně dlouhá. "Ale jenom na pár minut."
    "To bude stačit. Vojáku," obrátil se na jediného dalšího příslušníka posádky můstku, schopného plnit rozkazy, "převezměte kormidlo. Nastavte kolizní kurs k nepřátelské lodi!"
    Nemusel dodávat, kterou loď má na mysli. Viděl mu to na očích - stejný vztek, jaký cítil on sám, když se zvedal od mrtvého těla své družky, sloužící u komunikační stanice.
    "Rozkaz, pane, kolizní kurs, plný výkon." Poslechl bez jakéhokoliv zaváhání. Jadeh mimoděk pocítil na svou posádku pýchu. Byla to dobrá posádka, hodná své lodi, svého velitele a své vlasti.
    "Pane?" ozval se náhle voják. Jadeh mu věnoval udivený pohled.
    "Bylo mi ctí s vámi sloužit, pane," pronesl. Komandér překvapeně a potěšeně přikývl.
    "Mě také, vojáku. S vámi všemi."
    
    "Sakra, oni ještě nemají dost," ozval se náhle taktický důstojník. Narenová nereagovala, měla plno práce s tím zírat na Enterprise - ani na okamžik nepochybovala, že je to ona - a na to, co provedla s Jadehovou falangou. Nebyla sama, ale ne všichni její podřízení zapomněli na dění okolo.
    "Kdo?"
    "Shuena, madam. Je na kolizním kursu s tou lodí, polovinou impulsní rychlosti!"
    "Zatraceně!" Byli příliš daleko, než aby stihli zasáhnout, ale Narenová si náhle vzpomněla na jakousi zmínku, na kterou narazila, když studovala taktiku federálních důstojníků.
    "Kormidlo, chci plný warp směrem k Shueně, zastavit ve vzdálenosti deset tisíc kilometrů! Všechny zbraně připravit na můj povel k palbě! Start!"
    Pochybovala, že to zvládnou, tuhle taktiku označovali za extrémně rizikovou i její vynálezci, ale nevěděla, jak jinak by mohla reagovat. Koneckonců jim Enterprise patrně všem zachránila život.
    
    "Jeden z warbirdů nás pronásleduje, pane," oznámil Lars. "Polovinou impulsu, na kolizním kursu. Nemají štíty ani zbraně."
    "Vyřiďte to," pokrčil Ren rameny. Ta loď neznamenala hrozbu.
    "Zadní torpédová baterie, jedno torpédo na cíl na jedna devět dva na nula tři, palte… Co je to, zatraceně?"
    Enterprise vypálila jediné torpédo na pomalu se blížící cíl, který by i za normálních podmínek nemohli minout. Teď, když neměla Shuena ani štíty, ani obranu, byla vlastně předem mrtvá.
    Torpédo explodovalo přesně na "zobáku" warbirdu přesně v tu samou chvíli, kdy Sukure dokončila svůj čtyři tisíciny sekundy trvající skok a ze všech zbraní vypálila z těsné blízkosti.
    Bez jakékoliv okázalosti se Shuena rozpadla. *     Ren pomalu přecházel po můstku v místě taktického hologramu a přemýšlel, co by ještě měl říct. Potíž byla v tom, že tušil, že ať řekne cokoliv, admirála Narenovou nikdy k tomu, aby opustila romulanské území, nedonutí. Na to byla se svou domovinou příliš svázaná.
    "Uvědomujete si, admirále, že vaše přítomnost, vás osobně i vám loajálních sil, může vyvolat občanskou válku? Ve které nemáte naději na úspěch?"
    "Uvědomuji si to daleko lépe než vy, kapitáne," odpověděla unaveně. Dokonce i tlumočník, překládající její slova, dokázal do svého syntetického hlasu její únavu vložit. "Ale rozhodně nebude beznadějná. Naše hnutí je mnohem rozsáhlejší, než si vy, velvyslanec Spok nebo i samotný senát uvědomuje. Silou se jim vyrovnáme, kapitáne, a oni to záhy zjistí. Ne, to mě netrápí.
    Budeme to muset podstoupit. Pochybuji, že si uvědomujete, v jak zbýdačeném stavu Romulus je, a tohle pro něj může být poslední ranou, po které se úplně rozpadne. Ale budeme to muset podstoupit, protože jediná další alternativa je po dnešku válka s Federací. Pokud mám obavu, že občanská válka impérium zničí, tak v případě konfliktu s Federací jsem si jistá. Musíme volit ze dvou zel, kapitáne. Doufám, že zvolíme správně."
    "Rozumím," přikývl Ren. Čekal něco takového. "Nabídl bych vám pomoc Flotily, pochopitelně neoficiálně a proti pravidlům, kdybych nevěděl, že ji odmítnete. Ale kdybyste změnila názor, budeme tady."
    "Děkuji, kapitáne, cením si toho." Narenová se zhluboka nadechla. "Ale tohle si musíme vybojobat sami. Vaše pomoc by, přes vaše úmysly, mohla způsobit katastrofu. Snad později, až se dostaneme přes tu nesmyslnou nevraživost, se vám ozveme. Do té doby… musím říct sbohem."
    "Na shledanou, admirále." Ren dal příkaz ke zrušení spojení a sledoval, jak se Sukure, následovaný ostatními admirálovými loděmi, obrátil a zamaskoval. Pak pokrčil rameny a obrátil se na svého prvního důstojníka.
    "Vítejte zpátky, pane Date. Jaký je stav Avangeru?"
    "Jsou připraveni, pane."
    "Dobře." Ren se posadil na své místo, zády k Neutrální zóně. Pevně doufal, že už ji nikdy nebude muset překročit. "Praporčíku, kurs Hvězdná základna 17. Transwarp 13, start!"